To si tak jdete Novým Jičínem a ze zvědavosti nakouknete do nového bezobalového obchodu Venatura a koho nepotkáte? Přímo jeho spolumajitelku Blanku Tichavskou, mámu dvou dětí, zakladatelku Lesní školky na Svinci a koučku osobního rozvoje.

A protože těch rolí, které Blanka má, je nějak moc, rozhodla jsem se jí zeptat, jak se to tak stává, že člověk zvládá tolik věcí a ještě úspěšně.
Blanka na to:

„Miluju svůj život a ráda chodím neprošlapanými cestami. Jsem blíženec, který se cítí fantasticky v několika rolích najednou, a proto si je vytvářím. Mám radost, když můžu svým způsobem života inspirovat někoho dalšího.“
a povídáme si dál…

Jste máma malých dětí a podnikatelka, proč si neužíváte mateřskou naplno a pracujete na vlastních projektech?

Asi to neumím:). Několikrát jsem se pokoušela být “jen” máma, ale nikdy mi to nevydrželo dlouho. Miluju dělat věci co podle mě mají smysl a přináší hodnotu i někomu dalšímu. Neubráním se tomu :)))
Co jste vlastně dělala před příchodem dětí.
Pracovala jsem jako ředitelka call centra jedné velké nadnárodní společnosti.
Jak nebo do jaké míry změnilo mateřství Vaše životní hodnoty?
Při zpětném pohledu bych řekla, že mi převrátilo život naruby. Moje hodnoty se zásadně nezměnily, ale do popředí se dostaly ty, které jsem předtím neměla sílu žít. Moje děti mi dodaly spoustu odvahy dělat věci jinak.
Vedete dva projekty: bezobalový obchod a lesní školku, mají něco společného?
Lásku k přírodě a snahu ji chránit. Ve školce učíme děti co to znamená žít v souladu s přírodou a bezobalovým obchodem Venatura to samé žijeme naplno.
Co Vás přimělo k založení lesní školky?
Potřeba vytvořit pro svého syna a ostatní děti svobodné prostředí pro jejich růst. Místo, kde nebude většinu času zavřený uvnitř, a také místo, kde se bude zdravě jíst:).
Zajímáte se o „alternativní“ vzdělávání – ať už předškolní, tak školní?
Ano. Můj zájem začal s Montessori pedagogikou, absolvovala jsem několik kurzů u pí. Evy Štarkové. Skrz zkoumání dalších směrů jsem se zabydlela ve Svobodném učení a Unschoolingu.

Venatura Blanka Tichavská
Jaké výhody má lesní školka oproti té běžné městské?
Děti jsou v malém kolektivu, max. v počtu 12 dětí. Mají k dispozici dva průvodce, takže poměr pozornosti pro 1 dítě je významně vyšší než v klasických školkách. Máme čas zpracovávat s dětmi vypjaté emoční situace. Právě emoční bezpečí dětí je jedním z hlavních pilířů naší školky. Děti jsou celé dopoledne venku, přírodu poznávají všemi smysly, né jen očima z knížek. Jejich “hriště”= les je bez plotů, mají mnohem větší důvěru od dospělých, mohou dělat více rozhodnutí sami. Nebojí se počasí, ví jak je dá fungovat venku když je hezky, když fouká vítr nebo prší. Snažíme se, aby zapomněly spojení “špatné počasí”. “Není špatné počasí, je jen špatné oblečení.“
S čím jste nejvíc bojovala?
S počáteční nedůvěrou všech okolo :).
Proč jste si ke školce přidala ještě bezobalový obchod?
Protože jsem přemluvila svého muže, aby do toho šel se mnou. Sama bych se do takového projektu nevydala. Nebylo by možné to zvládnout časově ani energeticky.
Jak se u Vás nakupuje?
Věřím, že hezky. Vytváříme v obchodě prostor, který není jen o nákupu. Se zákazníky si povídáme, známe se, častokrát zjistíme, že máme něco společného. Je to spíš místo pro setkání než jen “obchod” :).
Když jsme u jídla, co sobě a dětem doma nejvíce vaříte?
Milujeme rýži, těstoviny, kernoto… k tomu nějakou vymazlenou zeleninovou omáčku. A když máme možnost sehnat kvalitní maso, tak se odměníme třeba roštěnkama :).
Kde nakupujete zeleninu, maso, mléčné výrobky?
V sezóně máme zeleninu vlastní plus z biobedýnek. Přes rok nakupujeme u farmářů, protože v našich sklepech se toho moc uskladnit nedá. A když dojdou zásoby i farmářům, tak zbývá supermarket. Maso kupujeme přímo od chovatelů. Hledáme biochovy a pak zásobujeme mražák. A když zásoby dojdou, tak čekáme… Až zase někdo z chovatelů dá echo :). V mléčných výrobcích zatím vede supermarket, ale pomalu pracujeme i na tomhle. Dávám si tak rok a budeme nezávislí na supermarketu i v tomhle.
Co by se, podle Vás, mělo změnit ve stravovacích návycích dětí ať už doma, tak ve školách a školkách?
Nechci vydávat nějaké obecné soudy, každý z nás vznešel z jiného prostředí, má jiné informace – takže do domácí stravování mám jen jednu radu – používat selský rozum. Co se týká systémového stravování (školky, školy), tak dle informací které mám, jsou na tom české děti dost mizerně. Teda, ony asi z té přemíry cukru mají radost, protože mají pocit, že tohle je norma. Mě se velmi líbí projekt Margit Slimákové – Skutečně zdravá škola. Vychází z konceptu J. Oliviera a edukuje společnost ve zdravém stravování.

Blanka Tichavská
Jak k tomu mají přistupovat rodiče?
Já bych jim doporučila, aby se zajímali, co jejich děti ve školách a školkách jedí. Obecně bychom se měli více ptát, odkud to, co jíme pochází, co nám to dává a co bere. Stačí se na chvilku zastavit, pročíst si jídelníček ve škole svých dětí na měsíc dopředu a ptát se, jestli chci aby takhle jedli. A pokud s tím mám problém, pak je potřeba se ozvat. Změny tohohle charakteru nepřijdou “zhora”, a to je dobré mít na paměti. Nadávat na věci, které nefungují je k ničemu. Postavit se a říct svůj názor, přidat k tomu špetku aktivity pro změnu, to je síla, která pohne i takovým kolosem jako jsou školní jídelny a jejich spotřební koš :).
Co pro změnu stravovacích návyků děláte třeba vy?:-) 
Zajímám se o původ jídla, pozoruju svoje tělo jak reaguje na různé potraviny a snažím se mu dávat to, co mu svědčí né naopak. Sen o bezobalovém obchodě nebyl jen o úspoře odpadků, byl také o tom, že vytvoříme místo, kde lidé najdou kvalitní potraviny, bez pesticidů a s jasným původem.

 

www.blankatichavska.cz
www.nasvinci.cz
www.venatura.cz