Česká kuchyně je mix Rettigové a fast foodu

Pro tento článek jsem použila citace z knihy Aby dětem chutnalo, jejíž autorem je uznávaný český nutriční specialista RNDr. Petr Fořt, CSc.

Čím dál silněji vnímám rozšiřující se propast mezi zdravějším stravováním a tím, co ve skutečnosti naše děti a my jíme. A které vlivy tuto propast rozšiřují? Názory pana Fořta jsem systematcky rozdělila do  4 skupin

Vliv I – česká tradice, pohodlnost a promiňte mi – hloupost

Česká kuchyně je stále stejná – je to „kuchyně podle M. D. Rettigové“. No uznejte sami, vypadala snad tato dáma jako někdo, kým byste toužili být také? Tuším, že nikoliv. Dožila se také jen 60ti let.
Nevhodné zvyklosti zarytě přetrvávají především na vesnicích a malých městech. Tento stav je umožněn částečným samozásobováním stejně jako nedostatečným kontaktem s novými výživovými směry a odbornými názory.

Vliv II – vliv Západu, tedy fast food

Jídlo se často konzumuje mimo domov, a díky tomu se mění z typicky české kuchyně na „fast food“, a to ještě ke všemu v podobě její české verze (uzeniny, majonézové saláty, smažený sýr, bramboráky apod.). Podle tvrzení statistického úřadu se od roku 1989 situace ve stravování populace změnila k lepšímu díky vlivu Západu. Změna výživových zvyklostí? Ano, zpočátku snad, ale počínaje 21. stoletím současný „český lidový životní styl“ znovu inklinuje k původním nešvarům, naneštěstí v jejich horší variantě právě kvůli působení amerického stylu rychlého občerstvení. Týká se to také (nebo především) dětské populace, a to především té její části, která žije ve velkých městech.

Vliv III – škola a školní stravování nevalné kvality a plné rozporuplnosti (učíme děti, že knedlík s hovězím nám nic nedá, spíše přidá a pak jej nafasujeme k obědu)

Školní stravování se nevymanilo z katastrofálních zvyklostí 50. – 60. let a jen někde a někdy se symbolicky pokusilo o přechod k „racionální výživě“. Nikoho z těch, kteří by mohli školní stravování změnit k lepšímu, tento problém nezajímá.
Je nepochopitelné, jak tuzemští odborníci mohou chválit jídelníček, který dětem nabízí pečenou rybu (nevalné kvality, kterou dítě stejně asi nebude jíst) a k tomu kompot. Na druhou stranu je fajn, že se již najdou kritici vnucování slazeného ochuceného mléka dětem ve škole.*

*Bohužel, stále jsou provozovateli a řediteli škol přijímán dotované programy Mléko do škol.

Vliv IV – Rodina, reklama a výrobci

Zásadní problém je přitom úplně jinde! Je to nevhodné stravování v rodinách a zvyklosti, záměrně propagované producenty potravin a provozovateli restaurací „fast food“. Dlouholeté zkušenosti mne přesvědčily o tom, že jakmile se dítě dostane do soukolí nabídky výrobců pochoutek, rozmazlujících rodičů a prarodičů, bude pro ně racionální výživa ve škole či doma jen „nechutnou, neslanou, nemastnou šlichtou“.
K fixaci nevhodných stravovacích návyků vydatně přispívají prarodiče. Není výjimkou, že rodič se snaží dítěti naservírovat zeleninu a kvalitní maso, zatímco prarodič mu namaže rohlík s paštikou. Jenže, pokud už jsou děti zvyklé na stravu jak ji známe  – plnou cukrů, tuků, nekvalitních surovin a polotovarů, bude se jen těžko navykat na zdravější stravu. Projde si totiž abstinenčním obdobím. A to není nic příjemného ani pro dospělého jedince, který se rozhodl zatočit se závislostmi na pečivu, pizzách, zmrzlině a kečupech.

Když v USA začali dietologové varovat veřejnost, že inklinuje k obezitě, průzkum vedl k závěru, že personál kuchyní a za stravování dětí ve školách odpovědní pracovníci nemají dostatečné vzdělání a praxi ani systematickou metodickou pomoc odborníků. U nás je to zcela stejné.

Vedoucí jídelen, stejně jako rodiče, nemají mnohdy nejmenší pojetí o tom, co je opravdové a kvalitní jídlo.

 

2018-01-24T22:33:33+00:00

Komentáře nejsou povoleny.